Dašice v období 18. a 19. století

I v tuto dobu dolehly na Dašice válečné starosti, spočívající hlavně v odvodu naturálních dávek pro vojsko. Také ubytování a poskytování přístřeší stálo městečko nemalé částky. V roce 1740 vyměřil Dašicím zemský měřič k ubytování 773 mužů a 408 koní, jež muselo město nejen pojmout, ale i živit. V roce 1749 dostala sice obec náhradu válečných škod, (sousedé si mezi sebou rozdělili něco málo přes 2218 zlatých), avšak téhož roku vzniká dobytčí nákaza, která způsobila další velké ztráty. Další pohromu přinesl rok 1757, kdy mezi vojskem, které bylo v Dašicích ubytováno, vypukl mor, který pronikl i mezi obyvatelstvo. Farář Reifus v dašické farní kronice uvádí, že celou zimu ve městě leželo 400 pruských mužů, z nichž 200 zde zemřelo. Pro alespoň nepatrné zlepšení situace chudých a nemocných založilo město roku 1785 ústav chudých. Zde získali ubytování ti nejchudší, většinou nemocní a často neschopní jakékoliv práce. Město jim současně vyplácelo jakousi sociální podporu.

Časté požáry ovlivňovaly nejen život samotných postižených, ale i celkový stavební vzhled města. Kronika uvádí, že v letech 1826 - 1848 hořelo v Dašicích celkem dvaatřicetkrát a téměř celé přitom vyhořely. Po těchto zkušenostech vrchní úřad nařídil, aby se nové domy stavěly v jedné řadě a stodoly musely být vzdáleny nejméně 10 sáhů od stavení. Tak vznikla podoba dnešního náměstí. Koncem 18. století patřily podle kroniky k téměř každému domu na náměstí podloubí nebo podsíně. Protože ale byly ze dřeva, po požárech postupně mizely, až v roce 1835 zůstaly pouze u sedmi domů, v současné době pouze u jednoho.