Rasovna

K téměř každému městu patřila rasovna neboli domek snížený. Obýval jej kat, jenž spolu s biřicem a právním poslem byl označován za osobu sníženou.

Díky svému “špinavému” řemeslu byl nucen stranit se ostatních lidí, stranou ostatních měl vyhrazeno i místo v kostele a v šenkovně, také zápisy o katových záležitostech se vedly do jiné knihy než obvykle. Sňatky se uskutečňovaly většinou mezi příslušníky stejného řemesla. Ke katovým povinnostem patřilo i odklízení padlého dobytka. Rasovna stávala na okraji města a dědila se z otce na syna. V Dašicích si ji podle zápisu v městské knize postavil Jan, syn Jana Pohodného z Pardubic na kusu obce za říčkou.

Z roku 1688 pochází zápis v dašické městské knize, podle kterého Jiří Zelinger, zadní soused města Pardubic, má v Dašicích místo, zanechané mu předky, aby “… i po straně dašické padlým dobytkem obživovati se mohl …”.