Eduard Nápravník

hudební skladatel, dirigent
* 24. srpna 1839 - Býšť
† 23. listopadu 1916

Narodil se v rodině učitele Františka Nápravníka. Jeho matkou byla Barbora Nápravníková, rozená Clannerová z Engelshofenu. Měl o necelé dva roky staršího bratra Karla. V roce 1843 byl jejich otec přeložen do Dašic jako řídící učitel. Zde malý Eduard prožíval své dětství a strávil tu vlastně nejvíce času ze svého pobytu v Čechách.

Již od čtyř let projevoval Eduard zájem o hudbu. Vyrůstal v rodině, kde hudba a zpěv byly dány otcem, který byl výborným houslistou i regenschori a matkou, též hudebně vzdělanou. Hudbě ho učil též učitelský pomocník Josef Půhoný a později i strýc A. F. Svoboda, učitel z Dašic. Od roku 1845 navštěvuje dašickou jednotřídní školu, kde se též vzdělává ve hře na housle a klavír. Roku 1849 začíná spolu s bratrem navštěvovat školu v Pardubicích a strýc Svoboda je v té době přeložen do Pardubic, kde se stává učitelem a ředitelem kůru. U něho je v Pardubicích Eduard ubytován. Roku 1850 umírá v Dašicích Eduardova matka na souchotiny. Pochována je z domu čp. 105 dne 4. června 1850.

Eduard ve svých třinácti letech prokázal takovou schopnost hry na varhany, že jej strýc Svoboda mohl poslat do Hostovic, aby zastoupil nemocného varhaníka, nebo i do Dašic za jeho otce. 3. dubna roku 1853 umírá ve věku 57 let po desetiletém učitelování v Dašicích otec František Nápravník.

Na radu příbuzného E. Meliše se dává Eduard zapsat do prvního ročníku varhanické školy v Praze, kde brzy vynikl nad všechny žáky. V roce 1854 se příbuzní postarají o další finance na dostudování a zakoupení piana. Meliš zajistí bezplatné vyučování na Maydlově hudebním ústavu, aby se Eduard mohl zdokonalit ve hře na klavír. Při koncertu na ukončení roku je otištěna kritika „… mezi chovanci vyniká Eduard Nápravník.“ V roce 1855 složil výroční zkoušky s vyznamenáním. Odebral se pak ke strýci Svobodovi, který působil v Dašicích po jeho otci. V Praze se stává asistentem v Maydlově ústavu. Při koncertu v Konviktském sále zahrál Mayerův klavírní koncert.

V roce 1856 zkomponoval sonátu pro housle a klavír, v tomto roce také složil Mši D-dur, která byla 28. září provedena v Dašicích. V Praze soukromě studuje u ředitele konzervatoře B. Kittla instrumentaci a čtení partitury. Stává se řádným učitelem v Maydlově ústavu spolu se skladatelem K. Bendlem. Roku 1858 opět o prázdninách tráví nějaký čas v Dašicích. V tomto roce umírá v Poličce jeho starší bratr Karel. Pochován byl 23. prosince v Dašicích z čp. 106.

V roce 1860 Meliš doporučuje Nápravníkovi místo kapelníka u knížete Jusupova v Rusku. O prázdninách pořádá v Dašicích s přáteli koncert. Skládá sbor na báseň „Lovecká“. V listopadu je v tisku zpráva, že E. Nápravník složil symfonii. Roku 1861 byla vydána tiskem skladba „Fantasie na české národní písně“. V březnu téhož roku ukončil ouverturu „Vlasta“, která byla uvedena v Praze s velkým úspěchem. Zkomponoval i fantazii „Loučení“. Poslední prázdniny strávil Nápravník opět v Dašicích u příbuzných a 28. srpna se vydal do Petrohradu. V Rusku řídil u knížete Jusupova čtyřicetičlenný orchestr. Jako klavírista si brzy proklestil cestu na koncertní večery. V roce 1862 při představení opery „Ruslan a Ludmila“ se nedostavil klavírista a kapelníkovi Ljadovovi byl doporučen Nápravník, který se bez zkoušky úkolu výtečně zhostil. Stává se varhaníkem a pomocníkem kapelníka v Mariinském divadle a v roce 1869 prvním kapelníkem.

Za dobu svého působení oddirigoval tři tisíce představení. Sám složil čtyři opery. „Nižgorodci“, „Harold“, „Dubrovski“ a „Francesca di Rimini“. Napsal i řadu hudebních děl. Byl vyznamenán mnoha ruskými i zahraničními řády. Nikdy však nezapomněl na svoji vlast, jejíž hudbu propagoval. Přivedl orchestr Mariinského divadla na světovou úroveň. Nastudoval více jak osmdesát premiér hudebních děl – z toho jednačtyřicet děl ruských autorů. V jeho nastudováních poznala veřejnost opery Musorgského, Rubinstejna, Rimského-Korsakova a všechny opery Petra Iljiče Čajkovského v čele s „Eugenem Oněginem“. Připravil a nastudoval ruské premiéry oper Wagnera, Verdiho, Smetany, Berlioze aj. Velmi si ho vážili Smetana, Čajkovskij, Stravinskij a mnozí jiní. Na dirigentském pultu opery je dodnes destička s nápisem „Za tímto pultem dirigoval v letech 1865-1914 Eduard Francevič Nápravník“. Je pohřben na hřbitově umělců v Petěrburgu, blízko hrobu Rubinstejna.