hudební skladatel, klavírista
* 23. března 1923 - Dašice
† 7. července 1978 - Praha
Jaromír Vomáčka se narodil v Dašicích v rodině účetního Josefa Vomáčky (1897 - 1957) a Anny, rozené Petruškové (1898 - 1958). Po dokončení obecné školy v Dašicích studoval na reálce v Pardubicích, kde v roce 1941 maturoval. Hru na klavír studoval u své tety Květy Petruškové, učitelky hudby v Dašicích. Muzikantskou dráhu zahájil jako sedmnáctiletý student v kavárenské kapele Jaroslava Mangla v Pardubicích. Kromě klavíru hrál také na housle, harmoniku a když bylo třeba, také na trubku.
Poměrně brzy se stal známou figurou pardubického uměleckého prostředí. Když mu divadlo nabídlo místo korepetitora, zjistil, že jeho vrozené komediantství si s jevištěm rozumí a že je stejně doma na "prknech, která znamenají svět", jako na muzikantských pódiích sálů, kaváren a klubů.
U Mangla hrál až do konce války. V roce 1945 naplňuje jeho otec svůj sen. Otevírají se vysoké školy a tak posílá Járu do Prahy na filozofii. Ne že by čerstvému studentovi byla alma mater proti mysli. Byl nadprůměrně inteligentní, zvídavý a učil se snadno, ale muzika byla silnější. Tak byl častěji vidět na konzervatoři, kde se nechal zapsat do abiturientského kurzu dirigování. Zatímco dirigování dostudoval, filozofie nechal po dvou semestrech.
Dále do jeho života zasáhla armáda. Místem jeho dalších dvou let se stala Posádková hudba Praha. Armáda mu však nedala do rukou taktovku, kterou tu pevně svíral proslulý kapelník Jan Fadrhons. Na Vomáčku zbyl malý bubínek zvaný virbl a bylo-li třeba, zaskakoval i na křídlovku. Když mnohem později zpíval ve svém slavném tangu "Bohu buď za to dík, že je ze mne bubeník", jistě věděl, co to obnáší.
Po vojně se zastavil na nějaký čas u piána orchestru Ladislava Habarta. Hráli v Pygmaliónu, Alhambře a v Kotvě. Mezitím se Mangl stal organizačním vedoucím vokálního souboru Lišáci. Potřebovali klavíristu a Mangl si vzpomněl na Vomáčku. Ten byl pro a tak byl Vomáčka takřka přes noc u Lišáků. Jednou večer potkal v Redutě Jiřího Suchého a stal se, opět přes noc, spoluzakladatelem legendárního Divadla Na zábradlí. Působil tu celé dvě sezóny. Napsal tam písničky s Jiřím Suchým, Pavlem Koptou a Zdeňkem Borovcem do komedie Faust, Markéta, služka a já. Měl tu vlastní rytmickou skupinu, hrál na piáno a vystupoval dokonce jako herec v jedné z hlavních rolí. Hrál Fausta a byl skvělý.
Když v roce 1958 vznikla Laterna Magika, kombinace filmových dotáček, diváků, živých herců a muziky, byl do souboru angažován i Jaromír Vomáčka. Svým vtipem a šarmem dodával "kyslík do ponorky" častých zahraničních zájezdů, někdy velmi dlouhých. Díky tomuto angažmá měl Vomáčka životní období "letem světem", od Berlína přes Londýn do Tbilisi až po Egypt... I když byl nutně ohromen viděným nevídaným, zůstal všude sám sebou, srandistou a osobitým komikem.
Jednoho z jeho recesních kousků údajně nezůstal ušetřen ani Egypt, jmenovitě Cheopsova pyramida. Při prohlídce se Vomáčka vytratil. Nebyl sám, vzal si s sebou housle. Musel to být šok pro turisty z celého světa: najednou slyšeli shůry hudbu. Zaklonili hlavy a viděli kdesi nahoře maličkého Vomáčku, jak dává houslový koncert. To, že tam vylezl, byl větší div světa než sama pyramida - byl totiž tělnatý a měl již dost nemocné srdce.
Jaromír Vomáčka byl autorem populárních písní zejména pro Yvettu Simonovou (Já jsem zamilovaná, Zhasněte lampióny) a Václava Neckáře (Lékořice), dále četných satirických songů (V naší kanceláři, Těšíme se na Ježíška). Mnoho dětí si u vánočního stromečku nejen v letech šedesátých prospěvovalo slova jeho populární písničky "Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme, přátelé..."
Zajímavý byl i jeho soukromý život. Po ukončení vojenské služby se oženil proti vůli svých rodičů s dcerou dašického poštmistra Valerií Rottovou. Z manželství se narodili tři synové: Jaromír, Radomír a Lumír. Toto manželství se dostalo do krize po seznámení Vomáčky s Yvettou Simonovou. Následoval rozvod Yvetty s Františkem Spurným a sedmileté soužití s Jaromírem. Teprve po sedmi letech se vzali. Ani toto manželství příliš šťastné nebylo. Vomáčka začal žárlit na Milana Chladila, který tehdy s Yvettou Simonovou vystupoval.
Blížil se rok 1968 a okupace sovětskou armádou. Jára tehdy složil píseň Běž domů Ivane. Honorář, který následoval, byl "očekávaný": zákaz veškeré činnosti. Vomáčka tím velmi trpěl. Psát pod cizím jménem, jak to dělali druzí, mu nesedělo. Chřadl, jeho srdce, které zvládlo dva infarkty, třetí již nevydrželo. Zemřel v Praze 7. července 1978 ve věku pouhých pětapadesáti let.
(S použitím článku Vladimír Stibor: "Jaromír Vomáčka, skladatel a klavírista", Dašické ozvěny, leden 2000)
Já jsem zamilovaná, Yvetta Simonová - 1961
Vánoce, Vánoce přicházejí - 1962
Zhasněte lampiony, Hana Hegerová - 1962
Zhasněte lampiony, Yvetta Simonová
Dříve než rozkvete kvítí, Yvetta Simonová - 1962
Lékořice, Václav Neckář - 1965
Koncert pro psací stroj, hraje Jaromír Vomáčka - 1966
Vytvořeno službou Webnode